Metodika

Metodika výpočtu rezervy na zaměstnanecké benefity podle IAS 19

Zaměstnanecké benefity jsou nárokem zaměstnanců na poskytnutí náhrad za vykonání práce v určitém období.

Z účetního hlediska představují na jedné straně náklady, protože sumy benefitů ovlivňují hospodářský výsledek společnosti. Současně, do doby úhrady těchto nároků, jsou ale také závazkem zaměstnavatele vůči zaměstnancům.

Kategorie zaměstnaneckých benefitů podle IAS 19

Krátkodobé zaměstnanecké benefity (short-term benefits)
Benefity při předčasném ukončení zaměstnání (termination benefits)
Benefity po ukončení zaměstnání (post-employment benefits)
Jiné dlouhodobé zaměstnanecké benefity (other long-term benefits)

Zaměstnanecké benefity zaměstnavatel vyplácí na základě všeobecně závazných právních předpisů a ve smyslu kolektivní smlouvy. Typickými příklady zaměstnaneckých benefitů, na které se tvoří rezervy, jsou

Finanční benefit při odchodu do starobního důchodu
Finanční benefit v případě přiznání invalidního důchodu
Finanční benefit při dosáhnutí životního jubilea
Finanční benefit při pracovním jubileu

Zaměstnavatel ví dopředu, zpravidla několik let, pravděpodobnou sumu zaměstnaneckých benefitů, kterou bude vyplácet v následujících letech. Z důvodu, že mezi tvorbou rezervy a skutečným použitím rezervy je dlouhé období, je potřebné výši rezervy, tj. sumu zaměstnaneckých benefitů vyplácených v budoucnosti, upravit na hodnotu v čase účtování a vykazování.

Výpočet výše rezervy využívá metodu projektovaných jednotek kreditů (Projected Unit Credit Method). Pro její aplikaci na výpočet rezervy je potřebné definovat pojistné a ekonomické předpoklady a zabezpečit jejich správné použití v matematickém modelu.

Pojistné předpoklady, které vstupují do výpočtu

Míra úmrtnosti
Míra invalidity
Míra fluktuace zaměstnanců
Údaje o zaměstnancích (věk, pohlaví, datum nástupu)

Ekonomické předpoklady, které vstupují do výpočtu

Výnosová křivka
Míra inflace
Míra růstu mezd
Odvodové zatížení