IAS 19 v České republice: kdo ho musí použít a jak probíhá pojistně-matematické ocenění

Kdo sestavuje účetní závěrku podle IFRS

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (znění od 1. 1. 2026; § 1d, § 19a, § 22 a § 23a se nemění ani ve znění od 10. 1. 2028) označuje IFRS jako „mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropské unie“ (§ 1d odst. 4) a navazuje na nařízení (ES) č. 1606/2002 (§ 1 odst. 1), podle kterého se tyto standardy v EU přijímají. IAS 19 je jedním z nich.

Povinně: kótované obchodní společnosti (§ 19a odst. 1)

„Účetní jednotka, která je obchodní společností a je emitentem investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu, použije pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy.“

Dobrovolně: účetní jednotky v konsolidaci podle IFRS (§ 19a odst. 7 a 8)

Pokud lze předpokládat, že k rozvahovému dni bude ovládaná osoba nebo účetní jednotka pod společným vlivem (§ 22 odst. 3 písm. a) nebo b)) povinna podrobit se sestavení konsolidované účetní závěrky podle IFRS, může se rozhodnout použít IFRS i pro svou vlastní účetní závěrku (odst. 7). Stejně se může rozhodnout konsolidující účetní jednotka (§ 22 odst. 2), která bude konsolidovanou účetní závěrku sestavovat podle IFRS (odst. 8). Rozhodnutí podléhá schválení nejvyšším orgánem účetní jednotky. Pokud původní předpoklad pomine, účetní jednotka IFRS přestane používat (odst. 9).

Konsolidovaná účetní závěrka (§ 23a)

• Konsolidující účetní jednotka, která je emitentem investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu, sestavuje konsolidovanou účetní závěrku podle IFRS povinně (odst. 1).
• Ostatní konsolidující účetní jednotky mohou IFRS pro konsolidovanou závěrku použít (odst. 2).

Dceřiné společnosti mezinárodních skupin

Většina českých společností sestavuje vlastní účetní závěrku podle českých účetních předpisů. Dceřiné společnosti skupin, které sestavují konsolidovanou závěrku podle IFRS, ale pro mateřskou společnost obvykle připravují údaje podle IFRS ve skupinovém výkaznictví (reporting package), včetně závazků ze zaměstnaneckých požitků podle IAS 19. Pro vlastní účetní závěrku podle českých předpisů pak platí interpretace NÚR I-52.

Zaměstnanecké benefity podle IAS 19

Zaměstnanecké benefity jsou nárokem zaměstnanců na poskytnutí náhrad za vykonání práce v určitém období.

Z účetního hlediska představují na jedné straně náklady, protože sumy benefitů ovlivňují hospodářský výsledek společnosti. Současně, do doby úhrady těchto nároků, jsou ale také závazkem zaměstnavatele vůči zaměstnancům.

Oficiální český překlad standardu používá název „IAS 19 Zaměstnanecké požitky“; pojmy zaměstnanecké benefity a zaměstnanecké požitky v tomto textu znamenají totéž.

Kategorie zaměstnaneckých požitků podle IAS 19

• Krátkodobé zaměstnanecké požitky (short-term benefits)
• Požitky při ukončení pracovního poměru (termination benefits)
• Zaměstnanecké požitky po skončení pracovního poměru (post-employment benefits)
• Ostatní dlouhodobé zaměstnanecké požitky (other long-term benefits)

Názvy kategorií odpovídají odstavci 8 oficiálního českého znění IAS 19.

Zaměstnanecké benefity zaměstnavatel vyplácí na základě všeobecně závazných právních předpisů a ve smyslu kolektivní smlouvy. Typickými příklady zaměstnaneckých benefitů, na které se tvoří rezervy, jsou:

• Finanční benefit při odchodu do starobního důchodu
• Finanční benefit v případě přiznání invalidního důchodu
• Finanční benefit při dosáhnutí životního jubilea
• Finanční benefit při pracovním jubileu

Zákoník práce tyto benefity v České republice jen umožňuje: zaměstnavatel „může“ poskytnout odměnu při životním nebo pracovním jubileu a při prvním skončení pracovního poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchod (§ 224 odst. 2). Nárok na ně vzniká z kolektivních smluv a vnitřních předpisů. Jak často a v jaké výši se sjednávají, ukazují data IPP 2025 v návodu Odměna při odchodu do důchodu a jubilejní odměny.

Odměna při odchodu do důchodu a jubilea: dvě kategorie, dvě účtování

Jednorázová odměna při odchodu do důchodu patří mezi zaměstnanecké požitky po skončení pracovního poměru, jubilejní odměny mezi ostatní dlouhodobé zaměstnanecké požitky. Náklady na služby a čisté úroky jdou v obou případech do hospodářského výsledku. Přecenění (pojistně-matematické zisky a ztráty, například při změně diskontní sazby) se u požitků po skončení pracovního poměru vykazuje v ostatním úplném výsledku (OCI, odstavec 120), u ostatních dlouhodobých požitků v hospodářském výsledku (odstavec 156).

Přírůstková metoda (projected unit credit method)

Zaměstnavatel ví dopředu, zpravidla několik let, pravděpodobnou sumu zaměstnaneckých benefitů, kterou bude vyplácet v následujících letech. Z důvodu, že mezi tvorbou rezervy a skutečným použitím rezervy je dlouhé období, je potřebné výši rezervy, tj. sumu zaměstnaneckých benefitů vyplácených v budoucnosti, upravit na hodnotu v čase účtování a vykazování.

Výpočet výše rezervy využívá přírůstkovou metodu (Projected Unit Credit Method, v praxi též metoda projektovaných jednotek kreditu). Pro její aplikaci na výpočet rezervy je potřebné definovat pojistné a ekonomické předpoklady a zabezpečit jejich správné použití v matematickém modelu.

Pro každého zaměstnance výpočet v zásadě projde čtyřmi kroky:

1. Očekávaná výplata: částka podle kolektivní smlouvy v roce výplaty (u částek vázaných na mzdu s ohledem na růst mezd).
2. Pravděpodobnost výplaty: zda zaměstnanec v organizaci zůstane až do jubilea nebo do důchodu (fluktuace, úmrtnost, invalidita).
3. Diskontování: přepočet na hodnotu ke dni účetní závěrky. IAS 19 (odstavec 83) určuje diskontní sazbu podle tržních výnosů vysoce kvalitních podnikových dluhopisů ke konci účetního období; kde pro ně není rozvinutý trh, podle výnosů státních dluhopisů.
4. Podíl odpracované doby: část nároku, kterou si zaměstnanec už odpracoval.

Přírůstkovou metodu předepisuje IAS 19 v odstavci 67; odstavec 68 ji označuje též jako „metodu požitek/roky služby“. Požitek se přiřazuje obdobím služby podle vzorce daného plánem (odstavce 70 až 74). Pokud výše odměny nezávisí na délce zaměstnání, nemusí přiřazení začínat dnem nástupu: podle rozhodnutí Výboru pro interpretace IFRS z dubna 2021 služba, která neovlivňuje načasování ani výši požitku, k požitku nevede. Standard doporučuje, ale nevyžaduje, aby účetní jednotka využívala pro stanovení výše všech významných závazků z plánů definovaných požitků služeb kvalifikovaného pojistného matematika (odstavec 59).

Pojistné předpoklady, které vstupují do výpočtu

• Míra úmrtnosti
• Míra invalidity
• Míra fluktuace zaměstnanců
• Údaje o zaměstnancích (věk, pohlaví, datum nástupu)

Ekonomické předpoklady, které vstupují do výpočtu

• Výnosová křivka
• Míra inflace
• Míra růstu mezd
• Odvodové zatížení

Zdroje

• Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, § 1 odst. 1, § 1d odst. 4, § 19a, § 22 odst. 2 a 3, § 23a (e-Sbírka, znění od 1. 1. 2026; znění od 10. 1. 2028 § 1d, § 19a, § 22 a § 23a nemění)
• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 224 odst. 2 (e-Sbírka, znění od 29. 8. 2026)
• Nařízení (ES) č. 1606/2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů
• Nařízení Komise (EU) 2023/1803, kterým se přijímají mezinárodní účetní standardy (včetně IAS 19), IAS 19 odstavce 8, 59, 67, 68, 70 až 74, 83, 120 a 156
• IFRS Interpretations Committee: Attributing Benefit to Periods of Service (IAS 19), rozhodnutí z dubna 2021 (v angličtině)
• NÚR I-52 Zaměstnanecké požitky: co interpretace znamená pro vaši účetní závěrku